Narozeniny by v našem životě neměly být nikdy opomíjeny. Proč? Protože člověk by měl slavit to, že žije. Ve vesmíru moc živých bytostí není, teda pokud víme. Vědci a mnozí lidé s nimi předpokládají, že v kosmu existuje mnoho planet vhodných k životu, životem oplývajících, ale přímé důkazy chybí. Naší matičku Zemi s námi lidmi obývají miliony druhů živých bytostí, pouhým okem viditelných i neviditelných. Ty ale, pokud víme, čas svého života nepočítají. Nebo to dělají způsobem, o němž zatím nemáme potuchy. Věda nám říká, že člověk má vědomí, že si je vědom vlastní smrtelnosti. Ano, umíme počítat své dny a roky. A každý dožitý a prožitý rok je úspěch, který si zaslouží ocenění. Oslava narozenin takovým oceněním je.
Oslava je oceněním
Pro samotného oslavence, i pro jeho blízké a přátele, kteří slaví spolu s ním. Je to den radosti pro všechny zúčastněné. Mohou prožívat vzájemnou, blízkost, soudržnost i lásku. Smějí prožít kouzlo. A teplo a světlo těch chvil uložit ve svém srdci. V každém životě nastane krušná doba různorodých těžkostí a osamění a tehdy můžeme nahlédnout do svého nitra a chvíle oslav si připomenout, v duchu je opět prožít. Tu poznáme, že náš život není tak zlý, jak se nám v těžkých časech zdá. Možná nám ta vzpomínka vykouzlí úsměv na tváři. A my si uvědomíme, že je to jiskřička, jež nám dá sílu obtíže zvládnout a překonat, jiskřička, která je znamením, že přijdou dny lepší. Kéž je každá oslava narozenin pro nás všechny plná jiskřiček, z nichž dokážeme vždy, když to budeme potřebovat, rozfoukat plamen síly a chuti do života, který dá světlo a teplo nejen nám, ale i všem lidem kolem nás.
